úterý 10. října 2017

Rebel












Dárek pro švagrovou - šátek Rebel. 
Jasná volba od prvního okamžiku zveřejnění návodu - pocta princezně Leie z Hvězdných válek a návod s jednoduchou grafikou brioche a několika zdobnějšími prvky - přesně podle mého gusta:-)

Příze Malabrigo Mechita Frank Ochre a Manos del Uruguay Fino Steel


A i na Davida Bowieho v Berlíně dojde:

pátek 6. října 2017

Berlin Knits 2017


Po dlouhých dvou a půl letech jsme s Katkou vyrazily na delší než jednodenní výlet za pletením a přízemi.
Už loni jsme měly v plánu jet na Berlin Knits, jen zrovna měl festival roční pauzu.

A byl to skvělý čas!
Vyrazily jsme v pátek v noci přímým autobusem z Brna do Berlína, v 8h ráno jsme vystoupily z autobusu na ZOB Berlín - berlínském hlavním autobusovém nádraží. Původně jsme měly v plánu dát si hned snídani, ale první dojem nás odradil, nádraží špinavější než brněnský hlavňák - a to už je co říct:-)
Metrem jsme se přiblížily k místu konání akce, bylo jasné, že jedeme správným směrem, koncentrace pletených věcí na osobách kolem nás rostla:-) 


Fronta před vstupem byla sice dlouhá, ale aspoň jsme měly příležitost prohlédnout si okolo stojící a prohlížet si "Ravelry partu" a její krásné kousky naživo.
Sobotní program byl nabitý - okouknout příze, něco vybrat a vymyslet, k čemu asi by se to hodilo - o půl třetí nám pak začínal workshop.






Nedělní poklidný den začal dobrou snídani v příjemné kavárně, pak jsme se přesunuly na festival a tam jsme zůstaly, dokud to šlo:-) Prošly jsme znovu všechny stánky, pletly, povídaly si s kolemjdoucími a okolosedícími...



Moc mě potěšila příjemná a přátelská atmosféra, spontánní rozhovory o přízích a šátcích. Bylo úplně jedno, kolik toho kdo upletl, nebyl cítit přehnaný obdiv ani ke známým designérkám Joji Locatelli a Veeře Valimaki a jiným, které na festivalu vedly workshopy a pak šly také nakupovat... jsou jedněmi z nás, protože nás spojuje stejná vášeň a nadšení...

To jen návrat do české kotliny je o to smutnější - někoho ponížit, někoho nekriticky obdivovat, neustále si stěžovat - česká mentalita v kontrastu se zážitky minulého víkendu mě tentokrát výrazně semlela. 
Radost, kterou jsme chtěly sdělit a přenést, je okamžitě komentována negativně - postoj "nemůžu mít všechno, tak raději nechci nic vidět a nikam jet "- je z mého pohledu čisté rouhání.
Díky tedy všem, kteří to vidí podobně a neměří cenu života a vše okolo penězi.
Tak moc bych nám přála, abychom si přestali stěžovat na život a všechno co nemáme a byli vděční za to, co máme, není toho málo...
Třeba jen projít se v Berlíně z jedné strany Berlínské zdi na druhou úplně svobodně je zázrak!
40 let komunismu je v české mentalitě bohužel pořád silně cítit...naděje, že z toho myšlení vybředneme, mě nikdy neopustí...


A co přibylo do mého šuplíku?


Krásné příze od Garnstories, Tieke, Friedy Fuchs a Das Mondschaf. 
Už se těším, až z nich nahodím:-)







Moc ráda bych se do Berlína znovu podívala a taky prošla město, které na mě dýchlo svobodnou atmosférou.
Vzpomněla jsem si, že Pro Bowieho i U2 (a mnohé jiné) to bylo klíčové město jejich tvorby.
Dnes U2:-)




pátek 15. září 2017

Vertices podruhé:-)






Dárek pro bratra k narozeninám - poslední dobou stíhám pletené dárky se zpožděním, tedy spíš nestíhám. Trošku jiných barev do jeho šedočerného šatníku:-)

Návod: Vertices Unite (Stephen West The Best:-)
Příze: Malabrigo Sock Persia, Black, Impressionist Sky, Cote d´Azure a Mechita Teal Feather
jehlice 3,5

A rychle dokončit Rebela pro švagrovou:-)


čtvrtek 24. srpna 2017

Color Affection

Mottem k tomu šátku by mohlo být: "Nikdy neříkej nikdy" - čistě růžové přadeno u mě věc nevídaná:-) 
Vivacious 4 ply Mixed Magentas mě ale uchvátilo, nebyla jiná možnost, než vymyslet kam s ním:-)







Pletla jsem s radostí a lehkostí, bude další vzpomínkou na letošní léto:-)

Návod: Color Affection (Design Veera Välimäki )
Příze: Vivacious 4ply Mixed Magentas, Malabrigo Sock Pearl a Sabiduria
jehlice 3,75

pátek 11. srpna 2017

Pozdrav z Kavkazu

Tušetie v Gruzii
Externím spolupracovníkem Vlněných sester na výpravách za vlnou se stal tentokrát můj muž, který  byl 14 dní ve východním Kavkazu na treku a na cestě vyfotil pletařskou minireportáž:-)
Cestování za vlnou směrem na východ nás s Katkou teprve čeká, zatím nás táhnou západní obzory:-)

slušně zásobená galanterie v Tbilisi
prodej pletených výrobků v každé vesnici, do které dorazili









Dostala jsem stylový dárek - vyplétané ponožky a návleky na ruce :-) Tak ani letošní zimu s pletením ponožek nejspíš nezačnu:-)




sobota 22. července 2017

Temná noc i moře









Projekt, ke kterému mě inspirovala Katka
Tak se mi líbila její verze šátku Waiting for Rain od Sylvie McFadden, že jsem ho chtěla mít taky ve své sbírce (počet šátků už opravdu odpovídá spíš sběratelské vášni).
Tmavá verze - barvy mně blízké:-)

Příze: Wollelfe Midnight 600 m
Malabrigo Sock Cote d´Azure 125 m
jehlice 3,75

Rostl v rytmu šumění moře - vidím v něm jeho barvy stejně jako barvy přicházející noci.
Díky za skvělý pletařský zážitek, návod je skvělý!

Posílám oblíbenou píseň DM:

pondělí 17. července 2017

Na Kopanicách

Potřebovala jsem vyrovnat moře slané vody - vzhůru do kopců!
Kromě koncertů vyrážím ráda sama i na výlety - dobíjím se krajinou, tichem a samotou.
V sobotu jsem vyrazila na Kopanice do Žítkové (které znám dávno předtím, než je zpropagovala kniha Žítkovské bohyně) - v krajině Bílých Karpat, jedno z posledních divokých míst u nás, s nádhernými lukami, kopci a atmosférou, kterou neumím a ani není potřeba popisovat slovy.

A byl to den neobyčejných setkání:
Nejdřív jsem se podívala do infocentra, kde jsem si chtěla vzít mapu. Obdivovala jsem krásné vyšívané polštáře, načež mi paní z infocentra řekla, že je vyšívala ona. Zapředly jsme hovor dál k tradici místní výšivky, kterou už dlouho obdivuju a ráda bych se ji naučila, k místnímu folklóru - protože jedním z mých cílů byly i Kopaničářské slavnosti v Hrozenkově..a paní říká: "Tož když máte ráda folklór, já Vám jednu piesničku zazpívám"...odcházela jsem dojatá a vděčná za toto setkání.


 V krajině...



Žítková jsou také samoty roztroušené po stráních a u jedné takové je občerstvení, kde pečou slané pagáčky a chleba v peci, tož neodolala jsem a dovezla jsem domů ochutnat všecko.
U stolu tam seděly dvě paní, kamarádky, které si povídaly a jedna z nich přede mnou rozprostřela toto: málem jsem tam spadla pod stůl! Dovolila mi vyfotit si ty skvosty.
"Jak dlouho to tak vyšíváte?"
"Asi tak rok." 
"Prodáváte je také?"
"Néé, ty si dělám pro sebe."

A tak mám na tu nesmírně šikovnou paní z Kopanic telefonní číslo a jsu domluvená, že někdy za ní vyrazím na kurz pravé kopanické výšivky, kdyby se chtěl někdo přidat, můžete:-)






Aj na muziku došlo a tak aspoň odkaz na ženský sbor Čečera, který na slavnostech taky vystupoval.


"Daj Bože večera, takého večera, jako bolo včéra...."